Camera obscura – dírková komora
Princip dírkové komory je znám už více než 2000 let. Poprvé jej pozoroval a popsal Aristotelés, když sledoval částečné zatmění Slunce. Sluneční paprsky pronikaly malými otvory v koruně stromů a na zemi vytvářely obraz slunečního kotouče. Aristotelés si také všiml, že čím je otvor menší, tím je obraz ostřejší.
Od malířů k prvnímu fotoaparátu
Později se tohoto principu začalo využívat v malířství. Dírková komora, často velká jako menší místnost, sloužila k obkreslování scén. Světlo pronikající malým otvorem ve stěně vytvářelo na protější straně převrácený obraz toho, co se nacházelo před komorou. Malíř uvnitř prostorové kamery pak obrys obrazu obtáhl uhlem. Převrácený obraz však nebyl pro malíře ideální, proto se používalo zrcadlo, které jej převrátilo do správné polohy.
Komory se postupně vyvíjely. Začaly vznikat i přenosné varianty, vlastně jakési stany, s nimiž mohli umělci cestovat. Později se k otvoru přidala clona a jednoduchá čočka. Miniaturizací této vylepšené komory vznikl první fotoaparát.
Moje první pokusy
S vlastním experimentováním s camerou obscurou jsem začal před několika lety v dětském fotografickém kroužku. Děti si vyráběly jednoduché komory z papírových krabic od bot nebo z krabiček slepených z kartonu. Špendlíkem vytvořily otvor a na zadní stěnu připevnily fotografický papír. Těmito primitivními přístroji vznikaly naše první snímky. Výsledky nebyly dokonalé, ale měly své kouzlo – byly neopakovatelné a často ovlivněné náhodou.
Přesnost otvoru
Dnes už používám komory propracovanější, i když samotný princip zůstává stejný. Největší vliv na kvalitu obrazu má přesnost otvoru. Ten musí být dokonale kulatý, nikoli otřepený jako při propíchnutí špendlíkem. Stejně důležitý je i přesný průměr otvoru vzhledem ke vzdálenosti od citlivého materiálu. U kamer, které používám, se průměr pohybuje mezi 0,15 a 0,3 mm.
Fotografování na svitkový film
Dalším vylepšením je použití svitkového filmu. Ten má hlavní praktickou výhodu: po každém snímku nemusím běžet do temné komory (místnosti bez jediného světla) a měnit film. Expozice se při citlivosti ISO 100/21° pohybuje za slunečného dne přibližně mezi 2 až 6 sekundami, při slabším světle pak na několik minut až desítek minut. Přesnou dobu určím expozimetrem a pomocí tabulky ji přepočítám na správnou clonu, která se podle průměru dírky pohybuje kolem hodnoty f/190. Tak vysoké clonové číslo přináší jednu z největších výhod dírkové komory – obrovskou, téměř nekonečnou hloubku ostrosti.
Kouzlo camery obscury
S principem dírkové komory jsem se setkal úplně poprvé před více než 25 lety. Náhodou jsme v temné místnosti spatřili převrácený obraz televizoru z vedlejšího pokoje, který prosvítal skrz klíčovou dírku. Obraz na bílé zdi byl mnohem větší než skutečná obrazovka a celý jev na nás působil téměř magicky.
Dnes už přesně vím, jak tento jev vzniká, ale kouzlo camery obscury na mě působí stále.
Dírková fotografie v praxi
Princip dírkové komory si můžete prohlédnout také na mých vlastních fotografiích. Podívejte se do fotografických galerií, kde najdete snímky pořízené různými dírkovými fotoaparáty.